Chichen Itza

Mayské město Chichén Itzá bylo po několik staletí ztraceno v neprostupné pohlcující džungli Yucatánského poloostrova v dnešním jižním Mexiku. Toto místo je odpradávna zahaleno množstvím tajemství. Údajně bylo opuštěno ze dne na den a zůstalo po celých tři sta let v zapomnění. Aby zkáza byla dokonalá, dorazili na Yucatán v 16. století Španělé, jako zástupci všemocné a domýšlivé západní civilizace. Zničili převážnou část mayských letopisů a starých rukopisů. Kvůli sprosté touze po zlatu a bohatství neexistují dnes žádné jisté zprávy a musíme se uchylovat k pouhým domněnkám.

Chichén Itzá bylo založeno roku 400 našeho letopočtu a původně se údajně jmenovalo Uccyabal. Město bylo kvůli nedostatku vody opuštěno a později znovu osídleno mayským kmenem Itzá. Mayské kroniky o tomto kmeni hovoří jako o vodních čarodějích a název Chichén Itzá se dá volně přeložit jako „bezedná studna lidu Itzá“.

Kukulkánova pyramida, které se také říká El Castillo, dvakrát do roka udivuje tisíce návštěvníků působivým „představením opeřeného hada“. Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti stávali před severním průčelím pyramidy desetitisíce mayských věřících.

Kombinací světla a stínu vzniká dojem, že se z vrchu pyramidy plazí po schodišti na zem velký světelný had. Pod schodištěm, u úpatí pyramidy, totiž stojí dvě obří kamenné hadí hlavy.

Kromě mystických dovedností je pyramida i svědkem matematických znalostí starých Mayů. Čtyřstranná devítistupňová pyramida má na každé straně jedno schodiště. Každé schodiště čítá 91 kamenných stupňů. Připočítáme-li k tomu i nejvyšší plošinu, dostáváme číslo 365, tj. počet dní v roce. Na vrcholku pyramidy lze poté nalézt 52 kamenných desek, tedy stejné číslo, jako počet týdnů v roce.

Okolí pyramidy má i pozoruhodnou akustiku. Mystika zřejmě hrála v životě Mayů velikou roli. Hlavně mayští kněží ji využívali k ohromování a hlavně ovládání věřících. Tedy trik, který slouží k manipulaci stáda v téměř každém náboženství. Uctívání Quetzalcoátla, hada se zeleným peřím, kterého Mayové nazývali Kukulkán, proto nebude žádnou výjimkou.

Opeřený had Quetzalcoátl nebo Kukulkán je pro Maye stejně významným prorokem, jako Buddha pro buddhisty nebo Mohamed pro muslimy. Mayové na návrat svého proroka čekají odpradávna. Když se v 16. století objevil v Mexiku krvelačný Hernán Cortés, byl považován za posla velkého proroka a místní obyvatelstvo se mu neodvažovalo postavit na odpor. Za to také zaplatilo vysoce krvavou daň.

Původní prorok přišel z východu údajně před pěti nebo čtyřmi tisíci lety, tj. v období mezi lety 3000 až 2000 př. n. l. Dle maleb se spekuluje o tom, že mohl připlout lodí ze starověkého Egypta.

Druhý nositel jména prorokova se objevuje údajně v letech 974 až 999 našeho letopočtu. Tento údajný náčelník toltéckého kmene byl zřejmě stavitelem pyramidy v Chichén Itzá, která se proto nazývá Kukulkánův chrám. Zajímavé je, že oba proroci žili mezi Mayi údajně 52 let.

Jihovýchodně od pyramidy stojí pozoruhodný Chrám bojovníků (Templo de los Guerreros). Chrám obklopuje komplex Tisíce sloupů. Jakási předsíň chrámu bylo postavena již stavitelským způsobem kmene Toltéků, protože kamenné pilíře kdysi podpíraly dřevěnou střechu a Mayové nic takového údajně neznali.

Vlastní Chrám bojovníků je jakousi čtvercovou pyramidou s pravidelnými stranami o délce čtyřiceti metrů. Chrám sloužíval jako sněmovní místo válečníků a mezi tisíci sloupy se vedly rozpravy o válkách a rozhodovalo se o nových válečných výpravách.

U východního konce chrámu stojí zbytky parních lázní a také ruiny hřiště pro posvátnou míčovou hru nazývanou dnes jako Juego de Pelota. Hřišť je v areálu celkem šest, ovšem to největší leží v severozápadním cípu Chichén Itzá. Stará míčová hra na tomto největším hřišti ve Střední Americe spočívala v souboji dvou družstev sestavených pouze z určitých pečlivě vybraných či privilegovaných osob. Toto největší dosud známé hřiště má úctyhodné rozměry 146 metrů na délku a 36 metrů na šířku. Podstatou hry bylo prohodit tvrdý kaučukový míč kamenným kruhem upevněným na zdi ve výši osmi metrů.

Míč symbolizoval boha světla, a tím pádem i Slunce. Prohození míče kruhem proto značilo překonání temnoty. Hráči museli udržovat míč v neustálém pohybu, protože hra světla a stínů se také nikdy nezastaví. K tomuto účelu mohli používat pouze lokty, kolena a bedra. Hra měla zřejmě vždy svého vítěze, protože světlo nad temnotou také pokaždé zvítězí.

Velmi oblíbené hře přihlížel i král, který odměňoval vítěze různými dary. Na místě se rozhodovalo i o osudu poraženým. Po skončení hry docházelo ke krvavým obětem. Některé zdroje uvádějí, že obětováni byli vítězové míčové hry. Většina se však přiklání k názoru, že životem přímo na hřišti zaplatili poražení.

Cenote Sagrado. Čtyřicet čtyři metrů hluboká studna se nachází asi pět set metrů severozápadně od pyramidy.

Stejně jako spousta dalších cenotes vznikla kvůli sesuvu půdy ve vápencovém povrchu Yucatánu. Celý poloostrov je jednou velkou vápencovou planinou s velikým množstvím podzemních pramenů a řek. Do studny byly údajně svrhávány lidské oběti.

Dle legend hlavně panny oblečené do bílých tunik s květinovými věnci okolo krku. Oběti měli sloužit ke ztišení hněvu bohů v období sucha a jistě jako v každém náboženství byly i určitou formou utužování či prosazování moci místních kněží. Čtyřiačtyřicítka je také dle čínské numerologie hned dvojnásobným symbolem smrti.

Náhoda? Na dně studny byla nalezena spousta lidských koster, ovšem většina z nich překvapivě patřila mužům. Sloužila tedy spíše k likvidaci nepohodlných osob? A jaká další tajemství skrývají její tajemné hlubiny?

Umění předpovídat budoucnost 

Vysocí mayští kněží dokázali zakreslovat pohyby hvězd a dle nich i předvídat budoucí události. V jihozápadním části Chichén Itzá stojí hlavní hvězdářská observatoř. Na vrchol kamenné věže vede spirálovité schodiště, a proto observatoř nazvali španělští dobyvatelé El Caracol (Hlemýžď).

Mezi kameny tlustých zdí se nacházejí malé štěrbiny a okénka. Jsou orientovány přesně na čtyři světové strany a k nejdůležitějším souhvězdím. Navíc terasa budovy směřuje k planetě Venuši. Tato hvězda je právě symbolem boha Kukulkána. Navíc orientace budovy přesně kopíruje dráhu Slunce od období, kdy za letního slunovratu vychází do doby jeho západu v den zimního slunovratu.

O ohromných astronomických znalostech starých Mayů tedy nemůže být rozhodně pochyb. Přišli ke svým znalostem svou vlastní pílí? Nebo jim bylo napovídáno? To se pravděpodobně asi již nikdy nedozvíme.